Svět knihy 2016 jako sobotní chill

Letos jsem jel třetím rokem na veletrh Svět knih. Vytáhl jsem i přítelkyni a vyrazili v sobotu 14. května směr pražské výstaviště v Holešovicích. Naše cesta na bus naštěstí proběhla mnohem poklidněji, než v den křestu Adaptace. A vlastně tak proběhl celý zbytek dne – žádné honičky, akční přepady. Pouze rekreační výlet na Svět knihy.

Dorazili jsme s Terez do Prahy a rozhodli se před tím vším chozením řádně poobědvat. Restaurace A Plus je k tomu vždy nejvhodnější místo a musím říct, že tam dělají po čertech dobrý burger, jeden z nejlepších, jaký jsme oba měli (lepší jsem ochutnal zatím leda tak v Baru, který neexistuje), klobouk dolů! Pak už následovala cesta pěškobusem na výstaviště k pokladnám. Kde nás téměř ihned zastavil chlápek s tím, jestli nechceme dva lístky za 150. No, proč ne, ušetřených 30 kaček se vždy hodí… Stihl jsem si všimnout, že se jedná o vouchery od Knihcentra. Vyměnili jsme je tedy za lístky, poděkovali a odebrali se do areálu výstaviště.

A teď bych Vám mohl napsat, že to je všechno. Na internetu totiž koluje tolik reportů, které popisují atmosféru veletrhu, že už nemá skoro cenu nic dalšího vymýšlet. Přesto napíšu pár následujících řádků.

Tenhle rok jsem si uvědomil, že Svět knihy není o nákupu hromady knih. Za prvé bych si zase zahrál na blbce, protože táhnout se s nimi zpět do Brna by bylo utrpení. Za druhé bych je neměl kam dát. Za třetí je mnohem lepší sice knihy nakupovat, ale v malém měřítku. Jen ty, o něž opravdu stojím mít je v knihovničce. Což se mi letos povedlo. Mám na svědomí čtyři knižní kousky, dvě omalovánky, jedno herní pexeso a jedno tričko.

Jako první se ke mně dostalo tričko. Víte, jak mělo Argo vystavené trika s potiskem obálky knihy Řeky Londýna? Jo? Tak jsem se zařekl, že ho musím mít. A taky mám, a musím říct, že vypadá luxusně. Další zastávkou byl Host – tam jsem ukořistil podepsané Ódinovo dítě (+ jeden výtisk pro sestru) a navrch přidal Jackabyho. Hned vedle na mě smutně koukala Hilda ze stánku Paseky, protože ona ví, že jsem jí totálně propadl. Následovala Grada, kde jsme nemohli nechat Spojovačky Dot to dot a Omalovánky Pixel Art. A nakonec zdržení u Joty, kde jsme využili 50% bloggerskou slevu, takže Terez koupila pro svého bratra povídkovou sbírku 11 Doktorů, 11 příběhů a já pořídil Sochaře + byl jsem zneužit Cecilkou a musel jsem jí koupit Knihovnu duší.

Zpětně si to tak projíždím a zjišťuji, že všechno, co jsme s Terez koupili, bylo v levém křídle. Samozřejmě, to pravé jsme procházeli taky, ale asi nás nic extra nezaujalo (já se hlavně vyhýbal stánku Fantom Printu s knihami za 20 kaček jako čert kříži).

0159da21b807780241ac86d4e3c988dab0d6d803c2

Přesto si musím trochu postesknout. Za prvé – nepotkali jsme skoro nikoho známého z bloggerů, vyjma několika lidí (zase jsme se aspoň nově seznámili s Dorotou). Za druhé – program byl nezajímavý, alespoň ten sobotní. Proč spousta dobrých akcí musela být během pracovních dnů? Za třetí – již po třetím roce se mi Svět knihy trochu okoukal. Ano, je fajn se projít celým veletržním palácem a kochat se pohledem na knihy, ale u stánků by to chtělo nějakou větší promyšlenější akci. Něco podobného, co měl letos Dobrovský či Grada s možností vykreslovat omalovánky.

Svět knihy i tak beru spíš jako možnost potkat staré tváře a seznámit se s novými lidmi. Možnost projít si stánky společně a tetelit se nad knihami, které zrovna čteme a obdivujeme. Ještě štěstí, že se mnou Terez jela, jinak bych byl asi nahraný. Ale upřímně? Byli jsme pak oba rádi, že můžeme večer sednout na bus a vydat se zpět do nejlepšího města České republiky.

Přečti si taky

4 komentáře

  1. Hezký článek. To, že se Svět knihy časem okouká, jsem už četla na několika blozích. Je to zajímavé, mně se naopak líbí rok od roku víc. 😀 Ale to je tím, že tam pracuju. 😀 Jinak blogerů jsem tam taky moc neviděla, nebo se jich aspoň u našeho stánku nezastavilo tolik jako loni. Škoda…

  2. No jo, já byla letos počtvrté a taky jsem to vnímala úplně jinak, prostě spíš jako příležitost potkat se s přáteli než nakoupit haldy knížek. Koupila jsem si jen jednu audioknihu a jednu knížku v angličtině. A úplně znám ten pocit, když večer sedneš do busu, trochu se uvolníš (protože člověka bolí nohy i záda a všechno, když tahá tašku, foťák, bundu a celej den si nesedne) a říkáš si, že to bylo fajn, takhle jednou do roka. 🙂

  3. S tým programom máš trochu i pravdu, mne prišiel najzaujímavejší a najnabitejší v piatok, vtedy som nevedela, kam skôr. Ale i v sobotu som si toho našla dosť, len nedeľa bola už vyslovene odpočinková 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *