Na slovíčko v nakladatelství Host

Jednou se tak stalo, že mi v mailové schránce přistála pozvánka na blogerský sraz v nakladatelství Host. Jen blázen by toto pozvání odmítl a já blázen nejsem. Tedy, možná… Důležité je, že jsem si v diáři zaznačil 7. ledna 2017 jako „Host – v tento den nic nedělám“. A můžu říct, že to stálo za to.


No fakt? Kdo by odolal myšlence se vydat na blogerský sraz do nakladatelství? Tak jsem tedy šel. A sešlo se nás celkem hodně – Terka, Kristýna, Madeleine, Rachel, Petr, Bára, Jana, Wendy a Verči. Z Hostu pak Peťa Nečková, která se tímto s námi oficiálně rozloučila a představila svoji nástupkyni Helču Hrstkovou. Přitomná byla i Eva Sedláčková a „vtěrkla“ se k nám grafička Lucka Zajíčková.

Hele, pizza!

Všichni si myslí, že my knihomolové jsme stvoření, kteří se ve svém životě nedokáží bavit o ničem jiném než o knihách. Což je sice pravda, ale jen částečně. Tuhle ideu rozbíjí několik podmínek, hned ta první je nejdůležitější – jídlo. Jakmile se i před námi objeví něco k snědku, seckvaneme čelisti k sobě a jdeme jíst. To stejné platilo i na sraze, kde se stejně jako minule objevila na stole pizza. Tedy myslím tím hodně pizzy. Já jsem obvykle člověk, který jí hodně, když mu chutná. Jenže tady toho bylo tolik, že nám ještě dost zbylo (a navíc jsem nechtěl vzbudit podezření, že pod tou mojí křehkou tělesnou konstitucí se ve skutečnosti skrývá otesánek).

Kde se vidím

Teď už to vím. Jídlo sloužilo jako návnada, aby z nás nakladatelství Host dostal co nejvíc informací! Řeč byla nejen o knihách obecně, ale zabrousili jsme do toho, v jakém je podle nás současná knižní blogosféra stavu, na jaké úrovni se u nás daří knižním videím. Byla to přinejmenším zajímavá diskuse, která u mě hlavně potvrdila můj náhled na blogosféru. Došlo také na to, kde se s blogem vidíme v budoucnu my. Vždyť já ani nevím, co budu mít zítra k obědu, natož, abych věděl, jak to bude s blogováním. Jasně, baví mě, čas si budu chtít najít vždy. Ale jak moc úspěšné to bude, to ukáže čas. Ale příště tyhle záludné otázky budu muset předpovídat, protože se mi nechce způsobit trapné ticho. „Éééé, co dnes říkáte na počasí?“.

Mezi svými v nakladatelství Host

Jak s oblibou říkám – je to o prioritách. A ty mé se poslední dobou posunuly úplně někam jinam. Jasně, je fajn jít do nakladatelství a dostat tam nějakou knižní odměnu. Ale to hlavní jsou pro mě lidi. Potkám se se známými tvářemi, popovídám si s nimi a aby toho nebylo málo, tak jako správný šoumen hodím do placu i pár vtípků. Musím počítat s tím, že některé se asi nechytnou a budu za blbce, ale to stávalo vždy. Jsem rád, když vidím, že moje práce na blogu se může přehoupnout v něco víc. Něco, co se mnou půjde a kdy za sebou něco zanechám. I proto mi tato setkání dávají novou krev do žil a chuť pokračovat. Díky všem, se kterými jsem se potkal. Bylo to příjemné odpoledne.

Můžete si také přečíst oficiální report ze strany nakladatelství v Kavárně Hostu.

Přečti si taky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *