Mít tu čest moderovat křest

Devatenáctého února proběhl křest knihy Adaptace slovenské spisovatelky Miroslavy Varáčkové. Měl jsem to štěstí být osloven, abych se na akci podílel svojí organizátorskou (ne)schopností. A nakonec to dopadlo tak, že jsem celý průběh akce strávil v roli moderátora.

Řeknu Vám to od začátku. Když mi poprvé Jana napsala, jestli bych se nějakým způsobem nechtěl zapojit do organizování křtu, který v té době připravovalo nakladatelství Slovart, do mojí otevřené pusy dokořán by mohla zaparkovat celá dodávka (jakékoliv značky, ať tu nedělám automobilkám reklamu). Radost se mísila s úžasem, nepochopením, uchvácením, zadostiučiněním a energií, která se mi vlévala v tu chvíli do žil. Byl to úžasný pocit. Po hodně dlouhé době. Tak úžasný, že si ho vychutnávám ještě dnes, když píšu tento článek. Byla to moje první taková akce tohoto rozsahu a musím se přiznat, že jsem byl nervózní jak v den, kdy jsem šel poprvé do školy. Každopádně vše proběhlo dobře, víceméně…

12743978_10208840162940239_4763366224710703336_n

Rád bych vrátil na úplný začátek mého vyprávění. S přítelkyní jsme měli plán, vcelku jednoduchý – vstaneme, zkulturníme se a vyrazíme na bus Student Agency, který nás zaveze až do zaslíbené Prahy. Můžu říct, že se zadařilo, nicméně tomu předcházelo nervování ještě větší, než když jsem jel na knižní sraz do Plzně. V momentě, kdy jsme dobíhali autobus, jenž už měl zavřené dveře a chystal se co chvíli odjet, jsem měl přísun adrenalinu na nekonečné úrovni. Zvládli jsme to, jakmile jsme vlezli do útrob autobusu, dveře se za námi okamžitě zavřely a náš žlutý „kočár“ vyrazil na cestu. Nevím jak Vy, ale já miluji, když mám při cestě nějaký ten prvek vzrušení. Něco, co mi opravdu zajistí vysoký tep a nutnost starat se, jestli to stihnu. Rézi však očividně ne.

Ještě před samotnou akcí jsme si řekli, že se půjdeme podívat na Karlův most a k Lennonově zdi. Vyfotili jsme si pár fotek a kráčeli si to zpět přes most až k Náměstí republiky do Palladia. Znáte to, když se jen tak koukáte po obchodech? Tak v Palladiu bychom tímto strávili celý den (Rézi klidně i dva, když jsem viděl, jak lačně pokukuje do výloh). Minuty ubíhaly a pomalu se blížil čas našeho organizátorského setkání na místě křtu. Smutně jsme se tedy podívali po Palladiu a vyrazili.

Kavárnu Lajka jsme díky mým úžasným orientačním schopnostem (a ne, není to vtip, protože tentokrát jsme se opravdu nikde neztratili) v klídku našli. A tam jsme všichni – naše duo, Jana, Madeleine, Syki a dámy ze Slovartu – pustili do organizačních záležitostí. Připravovali jsme vstupní dárek v podobě tašky s dárky, cupcaky a projížděli si scénář celého programu. A já… Já se připravoval na to, jaký to bude průser, neboť to všechno podělám. Seznámil jsem se s autorkou, ihned jsme si potykali (což mě obecně vždy znervózní, ale nemohu se ani nenadmout pýchou) a připravili jsme se na to, jak bude celé odpoledne probíhat.

20160219_172606

Čekali jsme… a čekali. A poté jsme už viděli první přicházející účastníky. Řeknu Vám jedno – byl jsem fakt nervózní. Když v těchto situacích nevím, do čeho jdu, mám prostě trému. A tohle rozhodně není něco, co bych dělal dnes a denně. Ze začátku jsem měl takový výpadek, že jsem se ani pořádně nepředstavil. Ale naštěstí jsem už taková star, že mě všichni znají. Každopádně dál všechno probíhalo nanejvýš dobře – představení knihy a autorky, čtení ukázky, rozhovor a pak samotný slavnostní obřad křtu. Potom si už akci vzaly pod taktovku Madeleine se Syki a jejich kreativní soutěží a tombolou.

Bylo dokonáno. Měl jsem to za sebou. Nebylo to tak strašné, jak jsem si myslel, že bude. Byl jsem nervózní kvůli ničemu, možná sama Miroslava Varáčková byla v hloubi duše nervóznější než já (ale to beztak nepřizná!). Pak jsem si jen užíval pocit, jak se lidem akce líbila a dozvěděli se o autorce nové informace. Byla to pro mě dost velká satisfakce, když sama autorka oznámila, že otázky byly super a měla na ně jak odpovídat. Ve spolupráci s Janou jsem akorát připravil pár otázek, tudíž mě hodně překvapilo, že si i samotné autorce nachystané otázky líbily. Skvělý pocit.

20160219_180847

Po oficiálním programu následovala volná zábava. Účastníků pomalu ubíhalo a mnozí z nich přicházeli před svým odchodem poděkovat za dobře zorganizovanou akci. A i když jsem měl na starosti pouze moderování, byl jsem moc rád, že se akce líbila jako celek.

Děkuji PR agentuře Just Communication a nakladatelství Slovart za to mít tu čest moderovat křest. Bylo to úžasné.

Přečti si taky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *