Malý princ oslavuje dětský svět a vzdoruje dospělosti

Ke konci roku 2015 se do kin dostala další z mnoha adaptací dnes již kultovního díla Antoina de Saint-Exupéryho – Malý princ. Tentokrát možná v trochu netradiční podobě. Teoretický proto, že jej divákům přináší režisér šílené animované komedie Kung Fu Panda – Mark Osborne. Je to však dobře, nebo špatně?

Divák sleduje malou holčičku, která se se svojí maminkou připravuje na přijímací kolo na prestižní školu. Jenže to nedopadne zrovna podle očekávání a tak musí zkusit štěstí znovu. Na to má něco přes 50 dní, to znamená skoro celé prázdniny. Její dny jsou dopředu naplánované do poslední minuty – kdy má jíst, kdy má číst knihy do školy, kdy má počítat příklady… Jenže to se brzo změní příchodem jednoho staříka na scénu. Staříka, který se chce ještě naposledy podělit se svým příběhem.

Ale není to jen obyčejné vyprávění. Je to příběh o rozdílnosti mezi dětským světem a světem dospělých. O porozumění, lásce, odpuštění, smíření, ale také o zlých věcech, které se v lidech skrývají. To vše obalené v úžasném animovaném hávu, který filmu dodává jedinečnou atmosféru. Kombinace obsah a forma je tedy úplně parádní.

Malý princ je taková pastva pro oči. Tvůrci se totiž rozhodli kromě klasické 3D animace použít i fázovou animaci (neboli techniku stop motion), která je zde ve formě papíru společně s keramikou. Máte možnost vidět 3D animaci, papírovou 2D techniku, loutkovou animaci i prazvláštně magickou techniku, v rámci níž je dle mého použito nějakých listů. To zaručuje hluboký divácký zážitek, kdy se budete tetelit blahem nad tím, jak je každá postava v různé části filmu vyobrazena pokaždé jinak (a přitom vlastně stejně).

Toto není adaptace jako každá jiná. Je to vlastně příběh v příběhu, a právě to dělá film tak zvláštním. Tím hlavním příběhem se ze začátku zdá být povídání o holčičce a jejich plánech dostat se na prestižní školu. Pak se do toho ale přimíchá příběh o Malém princovi. A obě dvě dějové linky se do sebe začnou pomalu ale jistě proplétat. V určité fázi dojde dokonce k tomu, že se příběhy spojí v jeden, což považuji za vrchol filmu. Dojde k tomu nenásilnou formou, navíc takovým způsobem, jaký pohladí po duši (ostatně jako celý film).

Kouzlo, jež film má, se možná projevuje díky tomu, že všechny Exupéryho myšlenky z knihy se konečně v celé parádě projeví v audiovizuální podobě. Setkání Malého prince s pilotem je dechberoucí, opuštění růže a asteroidu B 612 je smutné, ochočení lišky naopak dětsky hravé a povznášející. Snímek tak vyjadřuje nespočet emocí. Společně s hudebním doprovodem, který pouze podtrhuje celkovou atmosféru, se jedná o zcela jedinečný zážitek.

Věřte mi, Malého prince si nepustíte pouze jednou. Pokaždé, když se k němu vrátíte, uvidíte, uslyšíte nebo budete cítit něco jiného. A tak to má u dobrého filmu být. A možná… budete plakat.

Doporučuje 11 lišek z 10. I princova ochočená.

2 komentáře

  1. Mě ten film dost zklamal. Nebo tedy takhle – vizuální stránka parádní, myšlenka světa, ve kterém holčička žije, parádní, celý rámec příběhu parádní. Ale druhá polovina? Podle mě absolutně popírá smysl, pointu a poetiku Exupéryho. A proč tam vůbec byly jen některé planety? Třeba takový lampář! Uznávám, že můj nejoblíbenější pijan asi není pro děti úplně srozumitelný, ale lampář je přece super a neměl by tam chybět!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *