Kreativita v knihovně aneb Moje práce

Říkal jsem si, že nikdy nebudu pracovat v knihovně. Že nebudu osm hodin denně sedět u výpůjčního pultu a bezduše snímat čárové kódy. Leda, že bych pracoval jako knihovník plánující program a akce, kde by se zapojovala i má kreativita. A tak se taky stalo, protože Knihovna Jiřího Mahena v Brně zrovna takového člověka hledala. A já po této šanci šel jak rozzuřený troll po Hermioně Grangerové.

Abych vám vše vysvětlil – v době, kdy jsem pracoval u Barviče a Novotného, jsem zároveň našel na stránkách Knihovny Jiřího Mahena nabídku místa. Pozice se velmi vznešeně nazvala specialista pro práci s mladými lidmi a já si řekl, že to je nabídka práce, která je vlastně přímo vypsaná pro mě (čistě nesobecky). Poslal jsem svůj životopis společně s vypracovaným úkolem, jehož zadáním bylo vymyslet program pro ideální odpoledne v TEENu (prostoru v knihovně, který bych měl následně potenciálně na starost). Za zhruba dva týdny jsme s personální manažerkou domluvili pohovor. Sebevědomí mi neskutečným způsobem dodala její informace, že mi volá jako prvnímu zájemci a že mám tudíž možnost si vybrat z dosud všech možných časových termínů. Jsem člověk, který se snaží mít ke všemu určitý odstup a příliš od věcí neočekává, zvlášť pokud se to týká takových dost významných věcí. Tentokrát jsem si však řekl, že tohle vypadá skutečně nadějně.

V den D jsem došel na pohovor. Přítomny byly samé dámy – personální manažerka, vedoucí Útvaru služeb ústřední knihovny, vedoucí Knihovny pro děti a mládež a současná kolegyně, která měla na starost TEEN. A klasické pohovorové otázky se mi nevyhnuly. Proč zrovna vy jste vhodný na tuto pozici? Protože jsem jako panda, kouknete na ni a máte lepší den. Protože jsem zkrátka člověk se zápalem. Nevadilo by vám sdílet kancelář s dalšími sedmi kolegyněmi? Co na to říct? Je to můj hořký životní úděl, zkusím se s těmi ženskými nějak vypořádat. Ten knihovnický plat – i vzhledem k vaší praxi – je docela malý. Jste s tím smířený? Tak samozřejmě, jinak bych na ten pohovor vůbec nešel. A ty peníze jsou na úplný začátek mé kariéry dostatečné, rozhodně si nemyslím, že knihovník bude hned z fleku brát dvacet pět tisíc čistého (i když by to nebylo k zahození).

A tak jsme skončili. Bylo mi řečeno, že s výsledkem mohu počítat do dvou týdnů, protože paní ředitelka, která má v těchto věcech rozhodující slovo, jede kamsi pryč a nebude k dispozici. A tak jsem se rozhodl (ne)trpělivě čekat. Ejhle – za tři dny mi volá personální manažerka, že si rozhodli vzít nějakého pana Hamerského. Po řádné oslavě, která zahrnovala skákání dva metry do vzduchu, několik tanečků, zpěv a šílené pobíhání po domě, mi teprve došlo, že mám práci. Klasickou práci na osm a půl hodiny denně s jednou sobotou v měsíci a možností se kreativně vybít.

Právě kreativita je v mé nynější práci hlavní devízou. Protože o čem jiném je plánování rozličných akcí, které se budou v rámci našeho prostoru v knihovně odehrávat? Musíte být akční, pohotoví. V jednu chvíli si hraji na stratéga a řeším rozvržení našeho programu. V tu další pak zastávám pozici diplomata a vyjednávám lektory, kteří nám v rámci programu přijdou ty jednotlivé akce vést. Musíte si dávat pozor na uzávěrky – kdy poslat program na další měsíc; kdy podpořit akci na internetu; kdy se domluvit s někým na další akci, která ani není oficiálně v programu. Je toho vcelku dost, když se do toho člověk dostane. A je to fajn. Ne, že bych celých osm hodin pobíhal a pořád něco dělal, to zase takový workoholik nejsem, ale když se to pěkně sejde, máte pořád co na práci a než se nadějete, je konec pracovní doby.

Co však moje práce obnáší dál? Je to také dohled nad celým oddělením TEEN, které je tak trochu součástí dětské knihovny. Je to prostor primárně stavěný pro mladé lidi od 13 let (zkráceně řečeno teenagery), a právě v závislosti na tom je stavěn i program. V těchto prostorách si může člověk půjčit knihu, zasednout v menších „chill zónách“ a číst si, zahrát si stolní fotbálek, půjčit si notebook, koukat na film, kecat s kamarády… a plánuje se toho mnohem víc. Chci, aby byl TEEN místo, kde mladý člověk přijde a může si v klidu pokecat i s knihovníkem, který tam zrovna bude mít službu. Zahrát si nějakou deskovku nebo společně poslouchat oblíbenou hudbu.

Právě proto mě tato práce tak naplňuje a baví. Jednou jsem v kanceláři s kolegyněmi, bavíme se a zároveň každý na něčem pracuje (vytváříme program, čteme knihy, které pak hodnotíme a doporučujeme k nákupu do fondu, řešíme propagaci či jiné dílčí záležitosti). Podruhé zase „v terénu“ v TEENu, kde taky můžu pracovat a zároveň být k dispozici všem mladým návštěvníkům, kteří by chtěli využít jakékoliv služby, jež prostor nabízí.

Knihovna Jiřího Mahena mi také nabízí vzdělání v rámci mého postu. To znamená, že dnes 3. května jsem vyrazil do Prahy na seminář „Knihovna dotykem“, kde jsem se dozvěděl o práci s dotykovými zařízeními a jejich využití v knihovnách. 27. května pak znovu pojedu do Prahy na seminář o tom, jak efektivně propagovat knihovnu na Facebooku. Vzhledem k tomu, že TEEN se před nedávnem dočkal svého vlastního facebookového profilu, naskýtá se tak ideální příležitost se dovzdělat.

Je to práce, která v sobě kombinuje mnohé aspekty – zábavu, relax, kreativitu, akčnost, vzdělání, pohotovost, improvizaci… Stačí si vybrat, co Vás napadne. A jedno je jisté. Tuhle práci miluji.

Přečti si taky

4 komentáře

  1. Vojto! Nejvíc jsem z Tebe nadšená!! Viděla jsem video na TEEN a mám z Tebe hroooznou radost!!Když jsem koukala na to video, úplně mě to praštilo: „Panebože, vždyť to je úplně pro něj jako dělané!“ To si myslím, že je TA skvělá zastávka na Tvé cestě :))) Mnoho úspěchů, teď konečně kotvíš na jednom místě, tak by nebylo od věci tě přijít navštívit 😀

  2. hodne dobry, hodne dobry, hodne dobry! uplne jak pro tebe, fakt super. skoda, ze nejste v liberci, i kdyz nejsem teen, byla bych castym navstevnikem 😀

  3. Tak to je bezva úspěch! Myslím, že o tohle místo musela být docela rvačka. 😀 Do Mahenky občas chodím a je to tam fajn. Ale na TEEN už nemám věk. 🙂 Ať se daří.

  4. Už na Teen nemám asi věk a taky jsem na to asi nikdy nebyla. Prostě mám jen dobrý pocit, že se o ty teenageři někdo dobře postará 😀
    Jsem ráda, že někdo bere práci tak skvěle a má to nadšení. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *